Mršina-Rob Thurman

13. srpna 2014 v 12:37
Jmenuju se Chňapal.
Běžím a poboku mám bratra. Ne, není to vlastně můj bratr, ale je z mé smečky, a to je totéž. Kdysi mi zachránil život, před lety. Já dneska zachránil jeho duši. Je to Rafferty: teď si vzpomínám, i když v zápalu boje jsem na to možná zapomněl. Pamatuju si ještě víc. Pamatuju si sebe. Pamatuju si svůj život. Pamatuju si, jak došlo k tomu, že teď běžíme vstříc stromům pod obrovským krvavým měsícem. Pamatuju si, že jsem bratranci říkal, ať si jde žít vlastní život. Na to mi řekl, že jeho život jsem já a zachránil jsem mu duši: že jsem jeho rodina, jeho nejlepší část.
Měl pravdu. Rodina by vždycky měla být vaší nejlepší částí.
Jmenuju se Chňapal a myslím, že tohle je naposledy, kdy to vím. Brzo si to nebudu pamatovat o nic víc než hranolky a narozeninové dorty. Nebudu si pamatovat spršku pih rozprostřenou na ňadrech nádherné ženy ani dotek jejích měkkých rtů. Nebudu si pamatovat vánoční cukroví mé matky, křiklavě zbarvené ptáky v pralese, karetní hry a lyžování na černé sjezdovce, ani to, jak jsem vypil šest piv, vylezl na střechu koleje a vyl na hvězdy. Jsou to ty nejlepší vzpomínky, jaké kdo může mít. Já je měl. To se počítá.
Jenže to bylo předtím a teď je teď.
Cítím, jak mi srstí proudí noční vzduch, když běžím. Cítím zvěř v lese a smečku po boku. Tady se dá žít, pro Vlka to bude dobrý život... nebo jen pro vlka. Někde v předu na mě čeká okraj útesu.
Jmenuju se Chňapal.
Konečně tam stojím. Není to útes pod mými tlapami, ale i tak je skutečný. Nevidím ho očima. Nedotýkám se ho, ale cítím ho v mysli. Nevím, co čeká dole, ale nebojím se. Nebojím se, protože mi po boku stojí rodina. Je se mnou bratranec, který je zároveň mým bratrem. Je to má smečka. Čeho bych se mohl bát, když mám tohle všechno?
Teď je teď. Vždycky je teď.
Teď je dobré. Mohlo by to být to nejlepší.
Je to to nejlepší.
Jmenuju se Chňapal.
Jmenoval jsem se Chňapal.
Jmenuju se.... jmenuju se...
Jsem...
Jsem ztracený i nalezený a jsem volný a šťastný.
Až skočím přes okraj, někdo skočí se mnou, bok po boku. Cítím v něm spřízněnost. Spřízněnost je všechno. Nejsem sám.
Nikdy nejsem sám.
Přistávám, pode mnou je země a nade mnou měsíc. Jsem vlk. Jsme smečka.
A víc nepotřebuji.


,,Protože síla smečky je ve vlkovi a síla vlka je ve smečce."
-Rudyard Kipling
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama