Hodiny

27. dubna 2014 v 19:21 | V.F. |  Témata týdne

Tik. Tak. Tik. Tak. Tik. Dotěrný zvuk ručiček znějící opuštěným sálem. Tik. Tak. Cvak. Ručička se zadrhla. Cvak. Bim. Bam. Bim. Bam. Hodiny odbíjí. Další nekonečná hodina zmizela. Cvak. Tik. Tak. Černý stín ručičky se dal opět do pohybu.
Hodiny. Pozoruji je už dlouho. Kolikrát už odbily? Dvacetkrát? Třicetkrát? Nevím. Nevzpomínám si. Kde jsem? Proč tu čekám? Tolik otázek a tak málo odpovědí. Tik. Tak. Tik. Tak. Vzpomínám si jen na hodiny a jejich pravidelné tóny - jako píseň. Měly krásně vyřezávané sloupky, místy zlacené, plné propletených těl draků. " Umělec si musel dát se svým dílem hodně práce," problesklo mi hlavou. Klidně by se mohly začít hýbat. Létat.
Tik. Tak. Tik. Tak. Ručička se zase blížila ke konci své cesty. Proč tu sedím? Nač čekám? Tik. Tak. Tik. Tak. Odvážím se porozhlédnout po sále. S námahou otáčím těžknoucí tělo. Jsem tak unavený. Tik. Tak. Tik. Tak. Mdlým zrakem se rozhlédnu po sálu. Sklouzávám pohledem od stropu s těžkými trámy na kamennou stěnu, podél které stojí další a další hodiny. Netikají. Mlčí. Mlčí stejně, jako těla na podlaze. Spousta těl. Padlí válečníci, jejichž čas přišel.
Z pozorování mě vytrhl zvuk odbíjení. Otočím se ke svým hodinám, ty však stále klidně tikají. Pohledem pátrám po sále, nic nevidím. Znovu odbití a s ním výkřik. Ticho. Další hodiny přestaly fungovat a další život pohasl.
Tik. Tak. Tik. Tak. Cvak... Ručičky se zastavily. Zahledím se na ně. Musím hodně zaostřit, protože už skoro nevidím. Rána v mojí hrudi začíná bolet. Cvak. Bim. Bam. Bim. Bam. Zvuk odbíjení je čím dál tím vzdálenější. Jak to, že hledím do stropu? Neseděl jsem? Už si nevzpomínám. Ach. Bim. Bam. Bim. Bam. Cvak. Cvak...
Další hodiny přestaly tikat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama