Blázen

10. dubna 2014 v 21:13 | V.F. |  Témata týdne
Přišel ten den. Vyšel jsem z temného průchodu stromů na světlem ozářený vrch. Bylo krásně, vzduch voněl přicházejícím létem a tráva byla měkká a zelená.
Došel jsem pomalým krokem až do středu vršku - řetězy chrastily s každým prudším pohybem, položil jsem bosé chodidlo na první dřevěný schod. Byl hrubě opracovaný. Na kůži jsem cítil každý hlubší zářez, každou třísku, každičké zadrhnutí dláta Mistra tesaře.
Nohou mi projel lehký záchvěv. Ze dřeva se šířil chlad a kůží se mi plížil do těla. Byl to příjemný, elektrizující pocit. Dal jsem na schod i druhou nohu. Mozek mi vybuchl v blaženém štěstí. Dnes je ten den.
Následoval další schod, pak další, další a další. Řetězy chrastily a narážely do dřeva, odlamovaly třísky a oznamovaly můj příchod. Ďáblovi řetězy, chtěl jsem stoupat vzhůru, ale oni mě táhly dolů. S vypětím všech sil jsem vyšel poslední schod. Na dřevěném pódiu mi bosé nohy lechtal větřík. Byl tam nahoře krásný výhled. Měl jsem krajinu jako na dlani. Šťastně jsem se nadechl a svižným, pružným krokem došel doprostřed pódia. Dnes bylo moje vystoupení. Klekl jsem si. Nademnou stál vysoký muž. Silný člověk, oděný v šedé s kápí přetaženou přes obličej. Špinavým, flekatým hadrem čistil lesklý meč. Dnes bude mým partnerem on.
Zahleděl jsem se z pódia dolů. Přišlo pár vlivných lidí. Přišli na mé vystoupení. Páni v černých pláštích, které těší podobná představení. Baví je sledovat výrazy herců, těsně před koncem.
Na pódium přichází další herec. Obtloustlý, plešatějící muž. Postavil se předemne a tím mi zakryl výhled do hleviště. Vytáhl rozsudek a začal předčítat. Představoval mou postavu, mou roli. Četl chvíi, rozsudek byl jasný. Smrt. Klečíc na kolenou jsem s lehkým úsměvem položil hlavu na špalek. Byl ještě mokrý, kluzký a rudý od předchozího představení.
Muž v šedém. Ach, ano! Už si vzpomínám. Kat. Kat, se mu říkalo. Přistoupil ještě blíž, táhnul sebou těžký meč. Na krku cítil jsem jeho měření. Konečně přijde moje část, moje velká role. Moje smrt. Už to cítím. Kat zvedá svůj meč. Napínají se mu svaly, zatíná prsty do kožené rukojeti. Slyším jeho nádech. Je to tady, moje číslo.
Chystal se udeřit. Ale ještě před tím, než skončí můj part, naposledy zvolám do tohoto světa:,,Jsem Blázen Nazareth a nepobavil jsem krále."
Pak všechno zmizí. Však těžká slova blázna zůstanou viset ve vzduchu a tiše stoupají do nebe. Padám a padám. Vstříc temnotě. Vstříc nekonečným městům na nebesích, kde už čekají na má vystoupení.
Vstříc smrti. Ach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama