Thema der Woche: Teil II

22. března 2014 v 23:30 | Aussie |  Témata týdne
Tak, je tady další téma týdne a druhá kapitola mé povídky. Témata týdne děj moc nemění. Tohle je spíš takový small bang k mé práci z NaNoWriMo 2012 a 2013 - tedy příběhu, který má už přes 100 000 slov. Je pořád v editaci, změť angličtiny, němčiny a gramatických chyb. Témata mi spíš dávají náměty na myšlenky jednoho z mých hlavních hrdinů, o jehož měsíci na samotce píšu. Není to součástí původního příběhu, který je na tomhle místě psaný z jiného POV a to se mi zdá jako celkem velká škoda, protože čtenář (a částečně ani já) nevidí ten emocionální vývoj a změny, které za těch 30 dní nastaly.
Aber was auch immer.
Laakirchen je město v Horním Rakousku, v okresu Gmunden. Je divné to skloňovat.
Vzhledem k tomu, že jsem neustále navyklá požívat pro ni jenom zájmeno, neobjevuje se Wilhelminino jméno moc často. Káždopádně se tak jmenuje ta dícka, o které je většina vzpomínek ( a ty jsou v kurzivě).
---
Byl to už celý týden? Ano, musel to být týden. Za ten se změnilo jeho celkové uvažování na samotce. Hlavně jeho teorie o tom, co to znamená, zlomit se. Na začátku si myslel, že to zahrnuje ono opření o zeď, sezení a jiné věci, které znamenaly nevyhnutelný příchod dozorčího. Ale to se muselo stát. Nedostatek jídla a vody způsobovaly omdlévání a on už chápal, proč je řev z jiných cel tak nelidský. On se chtěl pohnout a chtěl si stoupnout, ale nešlo to. A rány nepřstávaly a nepřestávaly. Proč to ten člověk dělal?
---
Byla to zase jedna z jejich jízd autobusem. Po dvou týdnech přestalo být žertování o jeho očividném zamilování do Richarda zábavné i pro ni a začala se s ním bavit o všem možném. Nevěděl, proč zrovna on, ale nestěžoval si. Měla zajímavé náhledy. Třeba na dozorčí v táborech.
"Zamyslel ses někdy nad tím, jací lidé pracují v táborech?"
Samozřejmě ho napoprvé nenapadlo, co myslí. Koho by napadlo.
"Kterých?"
Na vteřinu vypadala, že ty oči skutečně protočí.
"Ty víš kterých."
Šokovaně se rozhlédl. Nikdo jim nevěnoval pozornost. Ona povytáhla obočí.
"Nic si nemyslím."
Pauza.
"Radší... si nic nemyslím."
Byl to úsměv? Musel být.
"Sadismus, řekl bys... ale to není nejdůležitější," zahleděla se na něco za ním, pravděpodobně na ubíhající cestu,"manipulativnost, to je to co hledají."
A dávalo to smysl, nebo ne?
"Potřebují někoho, koho mohou nadchnout pro ideologii," zamumlal tiše, skoro neslyšitelně.
A tohle už byl úsměv.
"Mhm."
---
Co bylo zlomení bylo následovaní ideologie a názorů. Odložení jeho vlastních, vzdaní se toho, co ho sem přivedlo. Každý v hloubi duše věděl, že na záchranu je pozdě, že teď už je nic nezachrání a stejně zemřou bolestivou smrtí, ale sám se přistihl, že uvažuje, jestli, kdyby se poddal, bylo by třeba zacházení s ním lepší, více jídla nebo tak něco.
Ale věděl, že to není pravda. Člověk s jiným názorem byl nepřítel. Zlomený nepřítel byl vtip.
A tak blouznil, omdléval a budil se v bolestech. Brzo zjistil, že dozorčí nosil bačkory. Nemohl slyšet klapot bot. Kdykoli mohl někdo nahlédnout. Nemohl se schovat.
---
"Co to vážeš?"
Ano, na téhle stanici nastupovala.
"Lapač snů."
Na tváři se jí objevil trochu zmatený výraz.
"Jako indiáni? Američané o tom mluví."
Byla často ve Vídni? On to nevěděl, ale každopádně měla přehled jak o městě, tak o různých kuturách, které se tady objevovaly.
"Myslím, že ano. Richard měl takový ve škole. Prý to chrání od nočních můr."
Překvapivě toho nevyužila. Místo toho se podívala na strop a téměř zašeptala: "Ten by se mi taky hodil."
---
Hlídač se jmenoval Manfred. Slyšel ho mluvit s jiným na chodbě. Jeho bratranec se jmenoval Manfred, vybavilo se mu. Nevěděl, co si o tom myslet. Teď musel myslet na malého, sedmiletého Mannyho vždy, když slyšel drsný hlas dozorčího.
Vlastně mu bude za měsíc osm.
Ví už, že je něco špatně? Vidí nervózní výrazy jeho rodičů? Dostal se strach do Laakirchenu? Od Wilhelminy věděl, že kolem jejího města občas procházely jednotky a že strach to nahánělo, že lidé dostávali stihomana. Její bratr z toho podle jejího názoru začínal šílet. Psával dříve poněkud rebelantské básně a teď se bál, aby ho její druhý bratr neprozradil. Ten totiž souhlasil s ideologií. Ale nebylo tomu tak předtím - i když byl součástí strany. A přes něj se dostalo do schránek několik lísků s "ne". Ne, že by to něco změnilo, stejně většina lidí souhlasila, ale jeden mohl mít dobrý pocit a zároveň nebýt zatčený, protože člověk u schránky byl na jeho straně. Už tomu nebylo tak a někteří lidé už zmizeli.
Nedivil se, že to jejího bratra tak chytlo.
Chytlo to i někoho u Mannyho? Manny byl snílek. Určitě z něj jednou bude spisovatel nebo básník, měl na to talent.
Ale v téhle době bylo psaní těžké. Strach svazoval myšlenky.
---
Světla zhasla.
Jeho tělo se zkroutilo na zemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BillyRam BillyRam | E-mail | Web | 3. března 2017 v 17:57 | Reagovat

wh0cd609148 <a href=http://viagraprice2017.com/>Viagra Price Comparison</a>

2 Smithk532 Smithk532 | E-mail | Web | 14. září 2017 v 7:21 | Reagovat

Really enjoyed reading ur blog. ebdaefgbdbdcedab

3 Pharmg138 Pharmg138 | E-mail | Web | 15. září 2017 v 1:02 | Reagovat

Hello! viagra from india http://via3indian.com/#4.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama