Leden 2014

Nešťastná láska

26. ledna 2014 v 14:45 | V.F.
Milovala jsem jen tebe,
slíbil jsi mi modré z nebe.
Tak proč teď sama tady sedím
a v tu černou hlaveň zbraně hledím?

Rudé slzy kanou z očí,
za chvíli to všechno skončí.
Sedím sama v mělkém hrobě,
svou lásku slíbila jsem jenom tobě.

Proto již nikdy nechci milovat,
jen s tebou jsem se mohla radovat.
Dnes tu usnu bez tebe
s očima upřenýma na nebe.

Prst křečovitě nadskočí
a svět kolem se ratočí.
K ránu najdou mrtvé tělo,
děvčátka co domů se nevrátilo.

Ručku bílou o zbraň opírá
a pohled smutný k nebi upírá.
Místo srdce díra zeje,
zemřela sama, bez naděje.

Vítr byl mým svědkem

13. ledna 2014 v 15:12 | V.F.
Tu noc vítr šeptal,
tu noc se vítr smál.
Tu noc jsem se zeptal,
co počít si mám dál.

Tu noc vítr kvílel,
tu noc vítr řval.
Tu noc jsem se svíjel,
maso z kostí si rval.

Tu noc nastal konec,
tu noc mohl jsem jít.
Pak zazvonil zvonec
a já v zemi zůstal hnít.

Já a ona

6. ledna 2014 v 20:31 | V.F.
Útočí to na mysl
není to můj výmysl.
Prozradí to psycholog,
skrz svůj dlouhý monolog.

Má mi to prý pomoci
od mé vážné nemoci.
Však ten člověk co tu sedí,
vážně divně na mě hledí.

Klade bludné dotazy
ohledně mé nákazy.
Bedlivě mě pozoruje,
stále něco zaapisuje.

Už mě to tu vážně sere,
ať jdou všichni do prdele.
Podléhám té krásné touze
a ze zábavy stává se nouze.

Tak už mu to vysvětlete,
jak šíleně se dědek plete.
Já jsem přece ZDRAVÁ!
To ta VE mě, ta je hravá.

And what does inspire YOU?

4. ledna 2014 v 13:56 | Aussie |  Témata týdne
Nadpis tohoto článku je v angličtině, protože hned po přečtení tématu tohoto týdne se mi vybavila tahle jediná věta: And what does inspire you? Co insipiruje tebe?
Někdy se věty řečené jen tak mimochodem silně zapíší do naší mysli. A pro mě je tahle velice důležitá. Co je inspirace? Motivace. A co je motivace? To co nás neustále žene vpřed. To, co nás udržuje na naší cestě.
Inspirace je důležitá k jakékoli tvůrčí práci a ještě k velké spoustě jiných. Bez nápadu to nejde. A mnoho z nás si neuvědomuje jak důležité je to slůvko "tebe". V knížkách, povídkách a na různých webových stránkách (Krasna.nova.cz) najdeme desítky, stovky povídek, příběhů a článků na jedno a to samé téma. Číst to stejné stále dokola nikoho nebaví. A navíc to není naše vlastní práce, není z toho cítit emoce nebo upřímný zájem o tu věc. Text je mdlý, stejná slova se opakují znovu a znovu. Oči instinktivně přeskakují odstavce.
Je těžké, aby se něčí nápad na knihu ujmul tak dobře, aby byla vydána. Krásně je to vidět na světě FanFiction, světě příběhů, kde vystupují postavy z různých knih, filmů a seriálů ve vlastních nápadech autorů. Některé z těch AU (alternative universe) jsou tak úžasné, že si člověk říká: Proč to nevydá? A odpověd se dá často najít na blozích jednotlivých autorů: Když oni mi řekli, že tohle téma pro ně není momentálně zajímavé.
A přitom některé z těch příběhů jsou tak dokonalé, že to ani není pravda. Třeba takový POINT PLEASANT, který jsem četla jak v původní FF tak v nově vydané verzi je na úrovni mnohem výš než třičtvrtě knížek, které jsem četla za poslední rok. Četlo se to jedním dechem. A to jsem ještě ani neupustlia zmínku, že onen romantický "item" jsou dva muži, tedy ne jeden, ale hned dva členové pohlaví o které se nezajímám. V průběhu čtení Point Pleasant mi to bylo jedno.
Stejně tak u spousty jiných příběhů. U těch opravdu dobrých nezáleží na pohlaví, národnosti a často ani věku postav. Charakteristiky a děj vás unesou a nepustí dokud neotočíte na poslední stránku (příkladem toho by mohlo být Graceful Waters, knížka, kterou jsem doslova přečetla naráz a to jsem mezitím stihla přestoupit z jednoho vlaku na druhý, projet metrem a dojít na můj internát). Takových příběhů potřebuji víc. A možná potkávám nějakého spisovatele s geniálním nápadem každý den a ani o tom nevím - a je to věčná škoda, že svůj příběh ještě nenapsal.
Vždyť není co ztratit.
Nechte se inspirovat a dejte svůj song na YouTube, publikujte svůj příběh třeba na FictionPress a nebo třeba objevte vašeho vnitřního lingvistu a založte si kurs na Memrise.
Ich bin schon inspiriert. Und du?
Bis bald und alles bestens,
Eure Aussie.