Věci, které jsem nechtěla slyšet, rádiová vysílání a nepravidelná slovesa

27. prosince 2013 v 22:32 | Aussie |  Témata týdne
Konec roku je tady a stal se samozřejmým tématem týdne. Ode mě se samozřejmě očekává, že k tomuto tématu řeknu něco inteligentního (jako se to očekává téměř všude, hlavně pak v proslovech na rétorických soutěžích, například té, co proběhla na naší škole s tématem "Nové koště dobře mete". Byla bych překvapená, kdybych u nás na škole našla koště jakéhokoli stáří, ale to je jedno).

Na konci roku stojíme před jeho zhodnocením. Často se snažíme hodnotit náš studijní, profesní a osobní žívot nebo třeba dodržení našich předsevzetí. Já nějak necítím potřebu toto dělat. Pro mě se stal rok 2014 hlavně rokem velkých změn. Ne tak navenek, ale hlavně uvnitř. Řekla bych, že jsem prošla jistým vnitřním vývojem, na jahož konci jsem dětinštější, než kdy dřív, mluvím německy na všechno a na všechny včetně plyšových zvířat a občas najdu sebe tady se spoluautorkou tohoto blogu pod stolem, kde se chechtáme... čemužetovlastně?

Za samotný zlom tohohle všeho považuji duben, kdy podstoupila naše třída zkoušku, které se ani maturita nevyrovná a byla poslána s dvěma Rakušany a jedním Čechem do Linze, kde jsme měli procvičovat naší němčinu. To zahrnovalo návštěvu knihovny (nikdo z nás neviděl pojízdný vozíček, jééééé pojízdný vozíček, my jsme z Aljašky, my tohle nikdy neviděli, no týýý vole), ptaní se na otázky v knihkupectví (Máte něco o české kuchyni? Máte slovník sprostých slov? Máte tady rubriku němčiny jako cizího jazyka?), pětiminutové přestávky na záchod (a tady se ukázala vzájemná solidarita) a také to, že někteří z nás měli jít do rakouského rádia a odříkat tam svůj text. Nechápu, proč jsem jako člověk, který tu zatracenou němčinu studoval první rok a vlna euforie ho zaplavila i když si jen objednal kafe, měla jít našim drahým sousedům vysvětlovat, jak upéct bábovku. I když teoreticky a prakticky vím, jak se bábovka dělá, na popisy pracovního postupu jsem byla vždy levá (minimálně to jsem si myslela) a v němčině? Oh nein!
Nakonec jsem ovšem text napsala, absolvovala jeho korekturu ("Ten text je příšerný, přece tam nemůžu jít""Ale ten text není špatný" - aneb můj němčinář, věčný to optimista) a myslela jsem si, že pokud někdy umřu, tak to bude během toho vysílání. Aby toho nebylo málo, obsahovala má mise i tři závěrečné věty na konci toho Sendungu (WARUM ICH?).
Co se stalo, mě šokovalo tak neuvěřitelně, že se to nedá popsat. Země se pohnula a Ježíš Kristus vstoupil mezi svůj lid. Já to tam prostě odříkala, včetně toho konce, který jsem si nikdy nenacvičila, neb to napsal můj němčinář a pak mi to dal s tím, že to po něm přečtu (a já si až do té chvíle myslela, že neví, že máme identické písmo).

A tenkrát něco secvaklo. Začala jsem věřit, že nejsem úplný kretén, přestala jsem se bát mluvit jak v němčině, tak v jiných jazycích, tak ve školních předmětech (začala jsem dostávat rapidně lepší známky za aktivitu), řekla jsem mým spolubydlícím, ať si ty kecy o orálním sexu s jejím nechutným, perník kouřícím přítelem jdou vyřizovat jinam a vůbec, mělo to mnohem větší efekt, než jaký jsem očekávala.

Uvědomuji si tu obrovskou změnu až s odstupem, na konci roku a přemýšlím, jaká bych teď byla, kdyby můj němčinář nebyl optimistou, jakým je (nedávno řekl, že mluvím docela dobře německy a prakticky se se mnou hádal, když jsem to popírala a taky s námi hrál o Vánocích země město v němčině a měl dětinskou radost, že to vyhrál, protože to že je rodilý mluvčí a my se němčinu učíme rok a půl na věci nic nemění, nebo snad ano? Někteří lidé se nikdy nemění) a já tam nikdy nešla a nikdy si neuvědomila, že některé věci prostě zvládnu.

Ale kdyby neexistuje. A proto se ještě jednou podívám za uplynulým rokem, rokem který nebyl "mým rokem" ale přesto byl rokem velkých změn k lepšímu. Novoroční předsevzetí si ze zásady nedávám - pokud něco opravdu chci, měla bych to zvládnout i bez nich.

Alles Liebe und PF 2014,
Eure Aussie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ulqiorra ulqiorra | 28. prosince 2013 v 8:59 | Reagovat

ooo konečně jsi sem napsala něco dalšího. Nemohla jsem se dočkat.

2 ulqiorra ulqiorra | 28. prosince 2013 v 9:01 | Reagovat

to je meditace aussie

3 Aussie Aussie | 28. prosince 2013 v 11:47 | Reagovat

Jojo ich hab's vergessen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama