KAPITOLA III. (pro Aussie)

4. prosince 2013 v 22:56 | V.F.
Byla mi zima. Pomalu jsem se zvedala ze země a snažila se zaostřit na postavy stojící okolo. Když se mi to konečně podařilo, spatřila jsem tři muže. Dva z nich byli cítit jinak. Měli moc, byli to Zatracení. Třetí byl obyčejný člověk. Jeden z nich se ke mě snažil přiblížit, ale rychle jsem se odsunula k tomu, co zbylo z krystalu.
Něco se mi snažil říct. Nerozuměla jsem mu. Za dobu mého spánku se zřejmě změnilo více věcí, než se zprvu zdálo. Jazyk byl úplně jiný.
Vyšší z nich byl mladý a bedlivě i se zájmem mě pozoroval. Byla z něj cítit moc neohroženého ohně, věčných plamenů a světla.
Je mým pravým opakem. Já jsem jen žijící mrtvola. Chtěl se mě dotknout. V tu chvíli mě to vyděsilo natolik že jsem odskočila do strany. To byla chyba. Nohou jsem zavadila o kamenný výčnělek a s lehkým šplouchnutím mě pohltila vodní hladina. Zprvu jsem se snažila vyplavat, ale po chvilce jsem to vzdala. Spala jsem příliš dlouho. Svaly jsem měla stuhlé a končetiny nepohyblivé, jako by to nebylo mé tělo, ale jen vypůjčená schránka.
Voda mě hladila a našeptávala slova útěchy. Lákala mě a já ji poslouchala. Ona mi rozuměla, věděla co jsem zač. Možná by mi dokázala pomoct. Možná by mě ochránila před světem. NE! Měla by svět ochránit přede mnou. Lákala mě. Chtěla ať s ní zůstanu. Chtěla jsem souhlasit, když v tom mě někdo popadl za ruku a škubl s ní směrem nahoru.
Odvážila jsem se otevřít oči. Byl přímo přede mnou.Cítila jsem jeho teplo na své studené kůži. Poprvé jsem ho viděla zblízka. Myslím že měl tmavě hnědé vlasy, ale ve vodě to šlo těžko poznat, zlatohnědé oči a mírně opálenou kůži. Můj pravý opak. Pomyslela jsem si a pak jsem se propadla do milosrdné temnoty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama