Kapitola II.

3. listopadu 2013 v 20:44 | Vanda Fouňová
KAPITOLA II.
On
Konečně jsme dostali nový úkol. Kapitán nás postupně zasvěcoval do podrobností naší mise :,, Dobře teď mě chvilku poslouchejte. Jak všichni už určitě víte, náš průzkumný tým narazil v jedné neprozkoumané lokalitě v horách na novou jeskyni. Máme za to že ji odkryl nedávný sesuv horniny. Naši vědci doufají, že by se tam mohly nacházet hodnotné horniny, a proto jsme byli pověřeni mi, aby jsme je do tý díry bezpečně dopravili. Nějaké otázky?" Podíval jsem se po ostatních. Všichni měli na tvářích ten nedočkavý výraz. Ticho prořízlo sborové: ,, Ne pane !" Kapitán souhlasně přikývl : ,, Dobře. Za dvě hodiny se sejdem tady. Kdo bude chybět zůstane na základně. Rozchod."
Za dvě hodiny jsme byli všichni připraveni k odchodu. Kapitán přicházel hned po nás se skupinou asi deseti vědců. Nás bylo dohromady šest. Téhle naší skupince se na základně říkalo Černý oddíl. Nikdo neví, kdo s tím přišel první, ale tak nějak se to uchytilo. Všichni jsme byly totiž Zatracení. Děti narozené z člověka a mocné bytosti. Kapitán se vědcům představil jako Kapitán. Jinak mu na základně nikdo neříkal. Dokázal přemisťovat předměty a lidi na jakékoliv místo, kde už někdy byl. Mimochodem já jsem D. Má schopnost je vyvolat jakýkoliv druh ohně. Dále v týmu je Raf, který dokáže manipulovat se vzduchem, Sorred zase ovládá vodu, Marcus kterému se přezdívalo Zbrojíř, protože dokázal přetvářet kov ve zbraně a v neposlední řadě tu byl Raine a jeho léčitelská magie. Říkalo se o něm že dokáže k životu přivést i mrtvého. Tohle jsme my.
Konečně jsme mohli vyrazit. Díky Kapitánovi a jeho všestraně užitečné schopnosti jsme byli u jeskyně za jeden den. Byla obrovská. Průčelí zdobily krápníky, které dodávali jeskyni vzhled šelmy s doširoka rozevřenou tlamou. Působila strašidelně, jako by to byl její účel, odpuzovat nezvané hosty. Kapitán vešel do jeskyně první. Trochu vyděšené vědce jsme drželi v kroužku mezi sebou. Uvnitř vládlo hrobové ticho. Jako světlo nám sloužily pochodně, které jsem nechal hořet modrým, jasným plamenem. Na zdi kolem nás vrhaly stíny, které se při každém mírném závanu větříku rozklepaly a vždy na vteřinu zmizely. Když už jsem si myslel, že těmi chodbami procházíme snad věčnost, došli jsme do veliké jeskyně. Byla nádherná. Dokonce jsme nepotřebovali ani louče, protože se zdálo, že stěny vydávají jemné namodralé světlo a osvětlují celou jeskyni. Monumentální krápníkové útvary se táhly od stropu až na zem nebo se nořily hluboko do jeskynního jezírka, které, jak se zprvu zdálo, dominovalo celé jeskyni.
Pomalu jsem se vracel k ostatním. Když jsem k nim přišel, uviděl jsem je stát u břehu jezírka a doslova zírat někam do jeho středu. Došel jsem až k nim, abych se také podíval. Chvíli jsem hledal a pak jsem to spatřil. Uprostřed jezírka vybíhal z vody malý ostrůvek na kterém byl ten největší krystal, jaký jsem kdy v životě viděl. Tohle musel být střed jeskyně. Po rozmluvě s Kapitánem jsme sestavili tým, který se měl vydat až ke krystalu. Nakonec jsem v týmu byl já, Kapitán a dva vědci, kteří mi nějakým záhadným způsobem připomínali laboratorní krysy. Sorred nám otevřel cestu jezerem a my se dostali až k cíli.
Až když jsem stál u krystalu tak jsem si ho mohl pořádně prohlédnout. Byl velký, protkaný drobnými černými žilkami, které se uprostřed krystalu shlukly do oválu velikosti člověka. Od země z něj vybíhalo několik menších ostře vypadajících krystálků. Z obdivování mě vytrhla hlasitá hádka vědců. Hádali se o tom, který z nich prozkoumá nález první. Kapitán se k nim pomalu vydal, ale než k nim stihl dojít, tak se vědci začali prát. Jeden vrážel do druhého a pořád na sebe křičeli že on se toho dotkl první, tak má právo to zkoumat. Druhého vědce to zřejmě naštvalo ještě více a vší silou strčil do svého soupeře, který zakopl o kámen a s křikem se zřítil na jeden z ostrých výrůstků. Smrt byla okamžitá. Jeho tělo se ještě párkrát zaškubalo a pak ochablo úplně. Než stačil kdokoliv z nás něco říct tak černé žilky se stáhli do středu a krystal se začal rozpadat. Vypadalo to že taje a pak, vlastně ani nevím co přesně se stalo, přede mnou ležela postava v černých, potrhaných šatech. Tím to všechno začalo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 aussiegirl55 aussiegirl55 | 3. listopadu 2013 v 21:28 | Reagovat

Tod für alle! Jaaaaaa! :D
Ne, fakt je to dobry... Dobře krystal!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama